Předmluva

Pamětní kniha

Městského hasičského sboru v Úpici

Předmluva
Zakládajíc novou pamětní knihu, jsme si vědomi odpovědnosti vůči svému národe a odpovědnosti pana státního presidenta, jehož prohlášením,m stali jsme se součástí „Velkoněmecké říše“.
    Rozloučili jsme se s minulostí, jako ukáznění členové hasičského sboru. Sloužíme neochvějně svému lidumilnému poslání dle našeho hesla „Na pomoc“.
    Žijeme budoucností, pro další rozvoj hasičství, jemuž zůstaneme věrni. Kniha, která byla založena roku 1910, byla na námět ve valné hromadě zničena a zároveň se vším co nás poutalo k minulosti, neboť jsme té víry, že jen tak se dovedeme odpoutat od bývalých dob, kdy politické strany rozhodovali a přivedli nás do stavu v němž se nyní nacházíme. Jako ukáznění hasiči nereptáme; my vždy a za všech okolností jsme lid varovali, před zhoubnou činností přílišného stranictví.
    Po odstupu času bude naše poznání tím cennější, čím více se ukáže, že jsme jednali správně.

Josef Řezníček
kronikář
V Úpice dne 30. března 1939

Hasičský sbor založen 8.září 1867

Historie hasičského dobrovolného sboru.
    Městečko Oupice nyní Úpice v dřívějších dobách válkami a za stávajících neopatrností a dostatku hořlavých látek, jak zní popis z bývalé kroniky, buď úplně neb částečně shořelo. To zavdalo sousedům a obecním starším příčinu, jak by bylo možno aspoň částečně od ohně škodlivého se uchrániti.
    Přešla horda válečná a zničila záznamy. Po znovuvybudování městečka, po velkém ohni roku 1625, obnovovali se listy purkrabství a tak již roku 1744 nalézáme účty a ponaučení stran ohně a seznam rekvisit hasicích.
    Dříve, než byl sestaven hasičský dobrovolný sbor, náležela povinnost požární bezpečnosti obecní správě, jež snažila se obstarávati pomocné prostředky k hašení požárů a určovala sousede k povinnému zasáhnutí dle čísel popisných, buď z čísel sudých, neb lichých. O tom poučují nás listy 190let staré. Práce rozděleny po různu dle povolání sousedů. Rekvizity, jako malé stříkačky dřevěné 120 kusů, přenosné stříkačky, 100 vysmolených košů slaměnných, požární sekery, háky, plácačky, žebříky, rozděleny mezi obyvatelstvo a v obecní dřevěné kolně zůstala čtyřkolová stříkačka.
    Požárů bylo mnoho a i k požárům do okolí se dojíždělo, jako zní pochvalné spisy, na rekvisity se též po sousedech vybíralo. Roku 1781 přijet noční posel, který měl bdíti, aby nočního času se se světlem po ulicích a dvorech nechodilo, aby zabraňoval ve stodolách koření tabáku, aby nedbalce ohlásil. Roku 1820 měla obec již dvě stříkačky vozové a konce koženné. Roku 1834 povolila vrchnost zakoupiti velikou stříkačku pro pár koní, se šlouchem kovovým. Seznam rekvisit roku 1836:velká vrchnostenská stříkačka náležející k panskému pivováru, obecní velká stříkačka s příslušenstvím, 3 stříkačky přenosné. Mezi obyvateli rozděleno: 120 stříkaček dřevených, 7 vysmolených košů slaměných, 5 konví kožených, 12 velkých žebříků a 8 seker.ostatní nářadí museli se v pádu ohně přinésti řemesníci sebou. Zvoníci určeni k poplachu a vždy 80 sousedů určeno k donášení vody vlastními džbery. Dozor roztříděn mezi obecní představenstvo. Roku 1853 vydala vrchnost řád stran hašení ohně.
    Během 10let mnoho rekvisit shořelo, ruční stříkačky suchem popraskaly a po každém ohni mnoho chybělo. To zavdalo obecnímu zastupitelstvu příčinu k ustavení: Řádného dobrovolnického sboru hasičského a již ve schůzi dne 8 září 1867 zřídil se hasičský sbor, kde prvním náčelníkem zvolen Josef Nyklíček, mlynář.
    Hasičské nářadí rozmnoženo a pečlivě opatrováno. Staré rekvisity rozprodány obyvatelstvu. Členů rychle přibývalo. Spolek jmenoval se „Hasičsko-tělocvično-pěvecký“ a pojmenovali „Jednotou Úpavan“. Cvičení rozděleno: v pondělí na hasičské, úterý na tělovýchovné a ve středu se chodilo do zpěvu. Roku 1868 zhotovily Úpické dámy prapor jednoty s heslem „Úpavan“. V zimě se již slavně zpívalo a choře v chrámu sv. Jakuba.
    Přicházeli studenti na svátky z Prahy a rokovali jak v Praze se sokoluje. Nadšení které rozsévali Dr. Tyrš a Fügner po středních Čechách, ujalo se i v Úpici. Název „Sokol“ byl jedinečný a proto členové Jednoty zaměnili název Úpavan na „Sokol“ a hrot praporu zhotoven v podobě sokola.
Stanovy napsány 12. října 1868 a schváleny c.k. místodržitelstvím v Praze 25. března 1869. Jednota byla kolébkou spolkového života v Úpici. Radostně se pracovalo a nebylo žádných rozdílů stavovských. Členů bylo 62 s měs. příspěvkem 10 krejcarů. Pořízen hasičský stejnokroj v podobě mexické kazajky a červené plechové přilby. Dne 8.srpna 1869 slavila Jednota okázalým způsobem svěcení praporu na náměstí, kde postaven oltář. Při svěcení vznikl požár ozdob na oltáři od rozžatých svící, který ulili hasiči vodou donášenou v nových přílbách z kašny vprostřed náměstí stojící.
    Cvičitel Čeněk Lodr, nabyv nácviku od Pražského nadhasiče, nejen že řádně vycvičil vlastní sbor, ale založil a vycvičil sbory v Náchodě, Opočně, ve Dvoře Králové, v Polici, Novém městě, Jaroměři, Dobrušce a v Nové Pace. Opatřena úplná výzbroj, též smykací plachta do I. Poschodí. Členové hasičského sboru byli vzorem celému okolí a vyznamenali se při hašení v různých městech i požárů továren, jak v místě, tak v Trutnově, za což byli odměněni. Roku 1874 snahou druhého velitele Jana Záruby mlynáře, koupena nová stříkačka za 1000 zlatých. Značný příspěvek k tomu daroval císař František  Josef I., kníže Schamburk-Lippe, okresní zastupitelstvo v Trutnově, záložna v Úpici, starosta města Teuchman, pojišťovna Generali, ochotníci, pivovár a jiní jednotlivci.
    Toho roku zakázána rakouskou vládou činnost Sokolská a proto přikoupeno hasičské výzbroje i pro členy Sokola, aby se mohli účastniti cvičení hasičského. Zákaz ten trval skoro 20 let. Vyměněny přílby za koženné a plechové odprodány mezi měšťany. Jednota se zhostila i různých okázalých slavností, které se konali na strově na Závodí, kde bylo i cvičiště a leziště.
    Plesy byly dostaveníčkem nejlepších zábav ve městě. Bez okázalé součinnosti Jednoty se neskončilo ani různé uvítání význačných hostí a celý spolkový život jest zvláštní kapitolou.
    Roku 1895 kdy již opět započala činnost Sokolská, osamostatnil se Sokol, Hasiči a zpěváci a majetek rozdělen stejným dílem. Knihy ponechány hasičstvu, prapor Sokolům. Sbor obdržel 800 zlatých.
    Dlužno ještě do tohoto prvopočátku samostatného hasičského sboru poznamenati, že sbor Úpický byl založen jako třetí po Praze, kdy byl již sbor z povolání. Druhý sbor v okrese Úpickém založen byl teprve roku 1880 ve Rtyni v podkrkonoší a roku 1883 ve Velkých Svatoňovicích. Následuje 45 roků drobné a usilovné mravenčí práce, kterou zaznamenávat, znamenalo by popsat celou tuto knihu. Kdo poctivě pohlíží na hasičskou činnost pozná a dovede si představit, že celá jedna generace pracovala nezištně na tomto šlechetném díle.
    My jen s horoucí oddaností k hasičství vděčíme našim předchůdcům za ono šlechetné dílo lidství, které opět jenom poctivý hasič dovede po zásluze oceniti. Uvažujeme: Za dobu trvání sbor účinně zasáhl při 272 požárech, 13 velkých povodních a 7 jiných živelných pohromách. Podle záznamu v jednatelské knize zachránil za 867.000 korun majetku svých spoluobčanů. Při hasičské službě bylo zraněno dosud 36 členů z nichž 5 těžce. Toť, věru krátká historie našeho sboru, obsažena v několika řádcích, 272 požárů: historie mnoha desítek ba set probdělých nocí, plných usilovných prací a snah zachrániti vše co se za daných okolností zachrániti dá, za praskotu ohně za každého počasí i v tuhých mrazech zpoceni, zčernalé od dýmu, roztrháni; -toť historie- toť idea hasičská – toť čin pravého lidství – křesťanství.
    Jdeme za Vámi, Vy bratři, kteří Jste obětovali své osobní pohodlné, často posmíváni ba i nenáviděni. A přece nepustili Jste z rukou svých prapor na němž skvělo se naše heslo! „Bližnímu k ochraně“.I my chceme za všech okolností za Vámi jít, chceme na Vámi započatém díle pracovat, nechť rány osudu jsou jakékoliv.

Hasičům
Lidem služ! Toť úkol tvůj,
miluj, trp a pomáhej,
za lásku, za soucit však
od světa vděk nežádej!

Neštěstí když volá tě,
hasičského slibu dbej,
obětuj vše – jenom vděku
od nikoho nečekej!

Mrtvým bratřím.
Ta tichá moje vzpomínka
na Vás, co dávno spíte
jak pozdrav letí ke hrobům,
kde v klidném spánku tléte.

Však láska naše nezhasla,
nám věčným světlem svítí,
jak chtěla by vždy znovu nás
dál k činům roznítiti.

Dnes vzpomínáme! Vždyť vzpomínka
nás opět s vámi pojí
a z lásky k Vám i z vděčnosti
chcem vytrvati v boji!

Řezníček